K omezení svobody projevu nastala hned na začátku vlády Fidela Castra, a to konkrétně 1960, kdy svou činnost ukončil opoziční deník Diario de la Marina, který kritizoval vládní komunismus. Tento osud nepotkal jen noviny, ale i rádia a televizi. V dnešní době na Kubě neexistuje svoboda slova. Kdo kritizuje chyby vlády (korupci, zneužívání moci), je trestně stíhán. Všechny sdělovací prostředky jsou pod dohledem vlády, informace jsou publikovány jen, pokud nekritizují vládu a komunismus, anebo když jsou zaměřeni proti nepříteli (demokratické státy). Zakázané jsou i knihy od Kubánců v zahraničí nebo namířené proti vládě. Nezávislý žurnalisti to zde mají těžké, protože jsou pronásledováni a zastrašováni. Omezeny jsou i určité internetové stránky. Byl schválen i zákon, kdy přístup k internetu mají jen určité firmy. Také těm, kteří provozují knihovny, hrozí stíhání, pokud půjčují zakázané knihy (Farma zvířat od George Orwela, nebo knihy Milana Kundery). Zákony zakazující svobodu projevu se týkají urážek prezidenta, nepřátelské propagandy nebo šíření falešných (pravdivých) informací. Díky těmto zákonům bylo 23. 3. 2003 zatknuto 27 nezávislých novinářů, byly jim zabaveny všechny přístroje i poznámky a byli odsouzeni až na 27 let vězení. I Výbor na ochranu revoluce (jedna z organizací, o které jsme se už bavili) porušuje lidská práva, protože od roku 1960 sleduje život každého občana.

Do roku 1959 potřebovali lidé jen letenku a americké vízum, po nástupu komunistů byli zakázány lety do zahraničí, takže se může cestovat jen po moři. Fidel Castro několikrát povolil lidem opustit zemi nebo lidem žijícím na Floridě dovolil, aby se vrátili pro své rodiny, jenže ti museli odevzdat všechny cennosti, šperky a dá se říct celý svůj majetek ve prospěch vlády. V roce 1966 proto schválilo USA zákon, který umožňuje všem Kubáncům získat trvalý pobit v USA a to i těm, co spáchali trestný čin. Kubánci emigrují po moři nejčastěji na primitivních vorech. 1980 požádalo přes 10000 lidí peruánské velvyslanectví o azyl a třetině bylo vyhověno. Od dubna do října 1980 Fidel Casrto povolil rodinám těchto lidí odcestovat a Kubu opustilo přes 100000 lidí (mezi nimi i odsouzenci – cca 25000). Pro cestování do zahraničí je nutné mít Cestovní povolení do zahraničí (tzv. bílá karta), dále musíte mít pozvání ze zahraničí a cestovní pas. Povolení může být zamítnuto lidem, kteří nemají čistý trestní rejstřík, nebo jeho příbuzný spolupracuje s opozicí. Těm, co opouštějí Kubu natrvalo, je zabaven veškerý majetek (peníze na bankovním účtu, dům a jeho zařízení apod.). Ten, kdo se pokusí opustit nelegálně ostrov, může být uložen trest v odnětí svobody na 3 roky, kdo použije násilí tak až na 8 let a ten, kdo ukradne dopravní prostředek je odsouzen k trestu smrti za pirátství. Omezena je i svoboda pohybu v zemi, například se nesmí lidé z venkova stěhovat do hlavního města a občané nesmí prodávat své domy, povolena je pouze výměna.